Minulému režimu býval vyčítán nedostatek zboží v obchodech. Stávaly se fronty na banány, toaleťáky. Všichni nosívali podobné kabáty, stejný střih bot. Dneska už frontu na banány rozhodně nestojíme, naopak často jsme svědky, jak začínají v krabicích hnědnout a posléze plesnivět.
A není to problém pouze banánů, kde dochází přebytkům. Mluvíme samozřejmě o problému v Evropě a Americe, ve vyspělejších zemích dnešního světa.
Znáte to, pořídíte si nový prázdný byt a po čase zjišťujete, že se vám nedostávají úložné prostory. Přikoupíte sklep, garáž a zase po uplynutí jisté doby zjišťujete, že jste je dokázali zaplnit doslova „krámy“.
Zboží máme dnes na dosah ruky, je v obchodech, na Internetu na nás vyskakují reklamy zvoucí nás k výhodné koupi, e-mailové schránky máme přeplněné newslettery od společností, které se nám za údajně výhodnou cenu snaží podstrčit další produkty, zboží a služby.
Měli bychom být tedy spokojeni, že máme vše, co potřebujeme a mnohdy ani nepotřebujeme. Nemusíme čekat ve frontách, dokonce nemusíme chodit ani do obchodů, vše lze pohodlně zařídit z pohodlí domova přes Internet. Poslední dobou už hodně lidí využívají služeb některých obchodních řetězců, například Tesco, a nechá si posílat i běžný nákup potravin domů.
Příklad
Přesto často slýcháme nespokojené vzdechy. Přiznejme si, kolikrát jsme si stěžovali, že nejsme schopni si opatřit kvalitní zimní boty, do kterých by nezateklo s prvním příchozím sněhem. Poté, co je jdeme reklamovat, tak se dozvídáme, že se přece jedná o módní obuv, která se může nosit jen za hezkého počasí. Zajímalo by nás, proč je to pak prodáváno pod pojmem zimní kozačka.
A ještě jeden příklad
Ale nejsou to jen boty, kde se setkáváme s nekvalitou. Vzpomeňte si, jak je to s elektronikou, zejména mobilními telefony a počítači. Nezřídka se stává, že po skončení záruční doby, typicky dvouleté, začne daný přístroj vynechávat, baterka odchází. Bohužel technika a pokrok jde tak rychle dopředu, než měnit a shánět novou baterii či vadnou součástku, je jednodušší si pořídit nový model.
Nikdo se už ale nezamýšlí, co vše se děje za výrobou a chrlením další a další elektroniky, kusů oblečení. Kolik dětí v zemích třetího světa musí pracovat, aby se k nám hrnulo nové zboží. O dopadu na přírodu se ani nemusíme zmiňovat. A co odstranění nepotřebného zboží? Recyklace?
Žijeme tedy sice v době, kdy nám žádné zboží nechybí, ale přesto se nám něčeho nedostává. Jak to bude pokračovat? Doplatíme na to v budoucnosti? Vrátí nám to příroda?
Populární hra Pokémon pohltila osobní životy mnoha lidí. Několik z nich jsem měla možnost poznat před příchodem této hry a porovnat jejich bývalý život s tím, jak vypadá nyní.
Původně se jednalo o zdánlivě nevinnou zábavu, která čerpala z kdysi oblíbeného fenoménu kresleného seriálu Pokémon. Hra je postavena na mapování prostředí prostřednictvím informací získaných od samotných hráčů. Je koncipována především na mobil, který nosíme všichni neustále u sebe a je nám tak umožněno zapnout hru prakticky kdekoli a kdykoli. Usnadňuje nám čekání na zastávkách autobusů, jízdu dopravními prostředky a v neposlední řadě i školní výuku nebo třeba nudný oběd s kolegy. Úkoly plněné ve hře lze kdykoli přerušit a opět se k nim vrátit, takže se vyplatí zapnout ji i na pouhých pár minut.
I když je postavena na fyzickém procházení nových území a zdánlivě by se zdálo, že vede k pobytu venku, opak je pravdou. Lidé zahledění do mobilních telefonů nevnímají své okolí a postupně přestávají být schopni komunikace s ostatními bez souběžného hraní. Jsou nervózní, roztěkaní, samotná společnost ostatních je nenaplňuje. Stávají se závislými.
U některých to došlo k tomu, že už jim nestačí jedno zařízení, na kterém by si obrazovku rozdělili na dvě části, ale mají potřebu zaměstnávat i tu poslední část pozornosti, která jim zbyla pro okolní svět. Potkáte je venku nejčastěji s víkem od krabice nebo jinou podložkou, na které si nesou mobilů několik a hrají souběžně na několika účtech.
V rámci hry jsou pořádány zdánlivě sociální akce, takzvané „eventy“, kdy se na jednom místě sejde větší množství hráčů, kteří se pohybují v předem vymezeném území. Hráči spolu téměř nekomunikují, veškerá interakce probíhá na úrovni nejnutnějších slov pro úspěšné dokončení akce. Lidé závislí na hře si zvyknou vídat se prakticky jen s dalšími hráči, kterým posílají virtuální dárky získané ve kře. Osvojují si asociální návyky a postupně se stávají nebezpeční sami sobě a to hlavně ve velkých městech, kde namísto provozu sledují při chůzi obrazovky mobilních telefonů.
V Brně a dalších velkých městech nedávno proběhla kampaň, jejímž cílem bylo upozornit právě na nebezpečí používání mobilních telefonů během pohybu napříč městem. Na chodnících a silnicích byly zakresleny obrysy mrtvých lidí, které měly znázornit, k čemu taková nepozornost může vést a bohužel už skutečně v nejednom případě vedla. To jsme se stále nepoučili?
Určitě jste se už někdy v nákupním centru setkali s tím, že Vás oslovila slečna nebo paní stojící u stánku s kosmetikou. Nabídla Vám možnost prohlédnout si vystavené produkty nebo si přivonět ke krásně vonícím dámským a pánským toaletním vodám nebo parfémům a ke všemu Vám podala zajímavý výklad. Domů jste odcházeli s katalogem, případně s malým vzorečkem krému v ruce a s nabídkou, abyste si doma katalog prohlédli a až si něco vyberete, na zadní straně je razítko s kontaktní osobou (většinou slečnou nebo paní, která s Vámi hovořila), které můžete kdykoliv zavolat s objednávkou výrobků, které Vás zaujaly.
Jedná se o tzv. přímý prodej, kdy je zákazníkovi prodáván výrobek, který nekoupí v žádném konkrétním kamenném obchodě, pouze přímo od osoby, která jej osloví.
Tento způsob prodeje začalspatřovat světlo světa v druhé polovině 19. století v souvislosti s růstem populace a rozvojem průmyslu. Stalo se tak v Americe a prvním takto prodávaným zbožím se staly vzdělávací pomůcky, později přírodní léčivé produkty a kosmetika. Vlaštovkami v nabídnutém zboží tehdy byla vzdělávací literatura, Coca-Cola a kosmetika Avon. Obchod se později začal zaměřovat na výrobky denní spotřeby. Bývaly to především prací prášky nebo čistící přípravky.
U násse první pokusy o přímý prodej uskutečnily již v roce 1921, kdy společnost Lux začala nabízet podomním způsobem vysavače. Nicméně svůj opravdový boom tento způsob prodeje zažil až začátkem devadesátých let 20. století se společnostmi Lux (vysavače), Klas (výživové doplňky), Avon Cosmetics (kosmetika), Oriflame (kosmetika), Zepter International (exkluzivní spotřební zboží), Herbalife (doplňky stravy, sportovní výživa, kosmetika), Just (přírodní léčivé přípravky), Finclub (doplňky stravy, především z Finska), Ahawa (kosmetika z Mrtvého moře), Amway (drogerie, kosmetika, výživové doplňky), LR Health & Beauty systems (doplňky stravy, kosmetika) apod. Samozřejmě se doba mění, obchodníci se museli přizpůsobit a tak začali své produkty zákazníkům nabízet i přes internet, aby zůstali konkurenceschopní.
Nejčastějším systémem odměňováníobchodníků je tzv. MLM = Multi Level Marketing. Jedná se o nákup zboží za velkoobchodní cenu, a následném přímém prodeji konečným zákazníkům, s marží. Obchodník svým zákazníkům nabízí možnost také si tímto způsobem vydělávat tak, že se registrují do společnosti pod něj, do jeho linie. Noví obchodníci vydělávají na sebe, ale část zisku putuje na účet obchodníka, který je do systému zaregistroval. To je nabádá, aby si také přivydělali, a shání pod sebe, další obchodníky, díky kterým získají peníze navíc. Jedná se o procenta z obratu prodeje, 3, 6, 9, 12, 15, 18, 21 %. Takto vzniká tzv. obrat skupiny, který se na konci měsíce sečte, a rozdělují se odměny dle nastavených pravidel. Podle množství obratu se obchodníci zařazují do určité úrovně úspěšnosti a s tím opět souvisí určité odměny, jako jsou slevy při nákupu zboží, bonusy, odměny za skupinový obrat apod.
